neděle 10. května 2015

Výzva

V předchozím článku jsem sliboval, že napíšu článek o internetových záhadách. Abych se přiznal, tak psát o nich v množném čísle byla chyba, protože skutečně půjde jen o jednu záhadu. Marně jsem doufal, že se mi jich podaří sehnat pro tento článek víc.
Záhada se konkrétně týká tohoto blogu. Vrtá mi hlavou jedna věc. Jak jistě víte, můj blog nemá zas až tak velkou čtenost a komentáře se tu objevují zřídkakdy. Samotná služba blogger mi tvrdí, že mám 0 pravidelných čtenářů. O to víc mě překvapuje, že si každý můj článek téměř okamžitě po uveřejnění najde svého oblíbence, který ho „doporučí na googlu“.
Upřímně ne že bych měl něco proti tomu, že mám fanouška, ale hodně rád bych věděl o koho jde. Až do nedávna jsem se o to vůbec nezajímal a byl jsem rád za to, že mi v podstatě automaticky připadne k článku nějaká plus jednička. (A v podstatě dodnes rád sem) Chápu, že drtivá většina blogerů se o podobné věci nezajímá a přehlíží je, protože je to pro ně v podstatě denní chleba. Ale já to beru jako příležitost k seznámení se. Dá se říct, že v podstatě celý den čučím do počítače, ven vycházím jen vyjímečně. Vypadá to tak, že nechci kamarády, (i když několik přátel s AS se mi už podařilo díky internetu najít), ale to je omyl. Jen nevím jak si je mám sehnat. To mám jako vyjít ven a tam prostě oslovit kopu lidí „prosím,promiňte ale mohl(a) by jste se se mnou skamarádit?“ Určitě si dokážete představit jak by tohle dopadlo. A to, že by se mi někdy podařil nějaký „nezávázný flirt“ je věc o které si můžu nechat jenom zdát. (Takové věci prostě neumím). Tak mi vysvětlete jak si mám jinak hledat kamarády než na internetu? Ve škole se mi sice podařilo narazit na lepší třídu než jsem měl na základce ovšem ostatní se sdružují do různých spolků do kterých se já prostě neumím „vetřít“. Což znamená, že se mnohem častěji baví mezi sebou než se mnou i když jsou třeba ochotní se se mnou bavit. A mně už se podařilo propásnout všechny příležitosti jak se někam zařadit. (Prostě nevím jak na to). Proto uvítám, když se ten člověk, který neustále dává mým článkům plus jedna ozve a zkusíme spolu pokecat. Napiš do komentářů kontakt na sebe a nebo mi napiš na FB profil Mistr Teoretik. Odkaz na něj jsem uvedl dva články nazpět. Jo a jen tak mimochodem pracuji i s teorií, že jsi robot. Tuto teorii potvrdíš v případě, že dáš znovu plus jedna a vůbec se neozveš.

sobota 9. května 2015

Internetový trolling

UPOZORNĚNÍ!!TENTO ČLÁNEK OBSAHUJE SPROSTÁ SLOVA!!!

Zdravím všechny čtenáře svého blogu
Po delší neaktivitě jsem se rozhodl sem napsat dva články. Ten první se bude týkat internetového trollingu a ten druhý největších internetových záhad, které jsem zažil. Jak jistě víte, internet je plný hlupáků a lidí co si potřebují sem tam zanadávat. Avšak tyhle perly, které jsem posbíral na internetu-to jsou ukázky, že je opravdu může napsat jenom šílenec. Pro jistotu sem nedám žádný trolling ze stránek věnujících se autismu. Nad kterýkoliv jiný trolling se dokážu povznést(i když jsem poměrně zvědavý jak by to vypadalo kdybych se obětí podobného hejtování stal já) ovšem když někdo napadá a uráží autisty, nebo lidi co se jim snaží pomáhat, tak mi to opravdu drásá nervy a kdybych měl administrátorská práva k daným serverům, okamžitě bych je zablokoval a fakt obdivuju ty lidi, kteří se s něma vydrží hádat. Psychologové sami potvrdili, že bezpečí čtyř stěn v člověku vzbuzuje pocit nedotknutelnosti avšak jakmile mají jednat s někým takto osobně tak veškeré „hrdinství“ z nich opadne. O mně to teda neplatí, protože já mám častokrát z internetové komunikace stejný strach jako z té osobní a proto obvykle ani nepřidávám komentáře k jiným článkům na ostatních blozích a podobné hádky těm, které trollové denodenně vyvolávají bych popravdě řečeno asi neustál. Nyní následuje přehled těch největších perel, které jsem na internetu posbíral. U mnohých z nich zaujme i neschopnost autorů napsat je bez chyb.

Jsi trapnej zmrd kterýho už přestalo bavit honit si péro tak obtěžuješ lidi viď, mistře *****? Ježiš já bych tě tak rád někde potkal abych ti urazil palici...

ale i tak nic neposilej ty hnido nikoho nezajima to ze nemas kamose a musis nahravat sracky kazdej seti smeje uz to pochopis?zadny fanousky nemas mozna tak svoji mamu ta ti mozna fandi ale vsichni ostatni te maj za curaka

Co jsi? Pytel sraček
Kdo jsi? Zasranej čurák

Hovnooooooo!!!!!!!!!!!!!!!!necum mateji ty demente (titulek webových stránek)

běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý čuráku.běž do prdele tupý …

Pál do piče :-** kukášek je nejkrásnější :-**

si vypatlanej nebo co???? si čůrák??? jasně že jo ty kokote!!!!

Lol ty ses teda pica ... hlavne ze jsi sam krasavec vid? :D:D:D:D:D kokote vypatlanej :D


co to je zase za vypatlanýho kokota co to sem píše ? kurva tak na zpovednici nelez a mas po problemn ty kokote nebo to nečti ne? seš fakt magor zase jeden z těch který rajcuje Gondík
šmarjá kam spěje Český národ?????


Se na to kokote nedivej.Vypatlany komentare.VubecNevite co pisete.Fakt prdel to tady cist.Ani jeden jste to neochutali,ale vite vse.To se mi libi


Já osobně jsem nikdy nikoho na internetu úmyslně neurazil. (I když neúmyslně se mi to několikrát podařilo) Ovšem to co jsem napsal to byly ty největší výblitky, které se mi podařilo za tu krátkou dobu, kterou jsem věnoval psaní tohoto článku najít. Vážně nechápu, jak toto někdo může na internet napsat. Pochybuji, že by toho bych schopný nějaký AS nebo inteligentní NT. Když vidím tyhle příspěvky tak často přemýšlím o tom kdo je tu skutečně nemocný. Jestli Aspergeři a nebo tihle hateři. Možná porovnávám neporovnatelné, ale posuďte sami. Podle mě je člověk, který běžně ostatním říká „vyližte si péro“ mnohem víc asociální než člověk, který se s ostatními snaží vyjít, ale ze své podstaty to nedokáže.

pátek 8. května 2015

Odkaz na FB

Pro případ, že by jste si se mnou chtěli o čemkoliv popovídat, sdílím tu odkaz na svůj sekundární FB profil kde se jmenuji stejně jako na blogu. Pro případ, že nemáte rádi komunikaci přes FB, pošlete mi e-mail na adresu killerdrtic@gmail.com a nějaký způsob kontaktu už spolu navážem.
Budu se na vás velice těšit.

Váš
Mistr Teoretik

 

neděle 19. dubna 2015

Můj pohled na Moravskou národnost

Jak jste si určitě všimli nenapsal jsem nový článek již dlouhých čtrnáct dní,ale nebojte rozhodně to neznamená,že jsem s blogem skončil. Prostě jsem měl poslední dobou jiné starosti a také povinnosti,které mě připravovaly o můj čas,který jsem měl vyhrazený na psaní blogu. Tyto povinnosti mám stále,ale přesto se mi podařilo ulovit chvilku abych napsal další článek. O čem tedy bude? Jak už jste se z nadpisu mohli dozvědět,bude o mém pohledu na Moravskou a v podstatě i slezskou národnost.
Pocházím z Hané a bydlím blízko Olomouce,což rozhodně znamená,že nejsem žádný Pražák nebo „Čecháček“ který nemá právo něco takového hodnotit. Většina „Čecháčků“,zejména těch z Prahy,Moravany z jistého mně neznámého důvodů pohrdá i když mladší generace už tohleto poměrně neřeší. Já osobně myslím,že je lepší se nad tyto věci povznést,mávnout nad tím rukou a říct si: „tohle je naprosto zbytečné řešit“,jelikož to opravdu nepřináší nic dobrého a lepší je vzájemně spolupracovat. Pokud dobře známe definici národa,tak víme,že jsme v podstatě všichni Češi. I když opravdu někdo o sobě rád řekne,že je Moravák,je České národnosti. Nyní vysvětlím proč.
V Německu je situace obdobná. Všichni Němci jsou v podstatě Němci i když pocházejí z různých Spolkových zemí,které byly v minulosti samostatné. Což v podstatě znamená,že když Moravák řekne,že je Moravák,tak to znamená asi tolik,jako když Bavor řekne,že je Bavor,Sas že je Sas-ano může být Bavorem nebo klidně i Sasem,ale ve své podstatě je pořád Němec. Bavor ani Sas není totiž národnost stejného postavení jako Němec. Ano teď můžete namítnout Rakušany,kteří také mluví Německy a přitom se považují za samostatný národ. Ovšem mezi nimi a Moravany je jeden podstatný rozdíl a to ten,že zatímco Moravané byli už od zániku Velké Moravy vždy součástí Českých zemí,Rakousko bylo po staletí samostatné. Pokud nepočítáme velkou Moravu,která kromě současného území Moravy zahrnovala i Uhry,Čechy a další území ve střední Evropě,Morava nikdy nebyla samosatným státem. Vždy to byla jedna ze tří zemí Koruny České.
Proto je podle mého názoru uvádět Moravskou národnost ve sčítačím formuláři nesmysl. Národnost je jedna věc a Moravský(nebo Slezský) původ věc druhá. Moravané určitě nejsou národ,který se dá postavit na roveň např.Čechům,Němcům,Slovincům,Číňanům a podobně. Národnost by měla být vždy Česká a teprve jako druhá možnost původ z Čech nebo z Moravy či Slezska. Ne zrovna přirovnatelný,ale svým způsobem obdobný příklad najdeme v USA-rasa je jedna věc zatímco Hispánský původ věc druhá. Hispánci totiž nejsou samostatná rasa,stejně tak jako Moravané nejsou samostatný národ.
Pokud má někdo jiný názor nebojte se mi napsat. Velice rád si s vámi na toto téma popovídám.


neděle 5. dubna 2015

Mentalita lidí ohledně přijímání jinakostí

Dnes tu vytáhnu trochu kontroverzní téma,které se poměrně dost týká Aspergerova syndromu,takže tím ,dá se říct, poruším zásadu tohoto blogu,že o AS tu psát nebudu,ale myslím že čím víc článků na tohle téma,tím líp.
Když obvykle přijdete za průměrným člověkem (například dost často zmińovaným v různých souvislostech Frantou Vomáčkou)a zeptáte se ho co si myslí o autismu odpoví vám: „Kurňa dejte mi pokoj. Já mám svých starostí dost, natož se tak ještě starat o postižený.“
OK. Nad touto odpovědí můžeme ještě přimhouřit oko,pokud se skutečně jedná o Frantu Vomáčku,který žádného člověka s AS nebo Autismem nezná, čili jim svým pohledem na věc nemůže uškodit. Ovšem pokud se předsudkami,které ve společnosti panují o AS či autismu panují,řídí člověk který nějakého AS zná,už je to problém. Tomu člověku to může velmi ublížit.
Nyní trochu odbočíme od PAS a podíváme se do historie. Jak jistě víte,autisté jakožto „menšina“ se ve společnosti objevili před nedávnem. Podívejme jak se vyvíjela schopnost společnosti přijmout jiné jinakosti v minulosti.
Například homosexualita je lidstvu známá od jakživa. Ve starověkých říších byla tolerována,nicméně ve středověku se s rostoucím vlivem křesťanství začaly homosexuální svazky postupně odsuzovat. Středověké zákony homosexualitu odsuzovaly a dodnes je trestná v mnoha silně nábožensky konzervativních zemích. (Zejména těch s převládajícím islámem). Zhruba od 3.čtvrtiny 19.století až do 3.čtvrtiny století 20. (tedy plus mínus sto let) se k ní přistupovalo jako k duševní poruše. Teprve až v semdesátých letech se začalo od tohoto stanoviska upouštět a to po mnoha četných protestech. (přesněji v roce 1973 byla homosexualita vypuštěna z diagnostického manuálu DSM-II). V západním světě jsou již dnes homosexuálové chápani a tolerováni,nicméně svá práva si museli vybojovat. U nás i v jiných zemích se však dodnes najdou lidé,kteří homosexualitu kritizují a sní o návratu do doby,kdy byli pravidelně zavíráni do psychiatrických léčeben.
Stejně tak to je a autismem. Pochybuji,že společnost bude na autisty pohlížet lépe pokud si svá práva nedokážou vybojovat. Jak již jsem znímil výše,jde o poměrně mladou a teprve před nedávnem objevenou odlišnost a jak je lidským zvykem,na odlišnosti které neznají se vždyy budou dívat skrz prsty. O autismu navíc nemá úplné informace ani odborná veřejnost (psycholové,psychiatři) kteří samozřejmě svými postoji šírení mýtů pouze podporují. Proto nevidím jinou možnost než věnovat maximální úsilí osvětovým kampaním,které pomůžou široké veřejnosti pochopit autismus takový jaký je a přijmout ho. Ovšem stejně jako v případě homosexuality platí,že úplně všechny se nám nikdy přesvědčit nepodaří,protože Frantů Vomáčků bude vždy na světě stále dost.

středa 1. dubna 2015

Oznámení

Vážení čtenáři tohoto blogu

Musím vám oznámit smutnou zprávu. Nejsem žádný asperger ani nemám žádnou jinou psychickou poruchu. Ve skutečnosti jsem agent super tajné korporace,která má za úkol proniknout do nitra Asperegrů,získat si jejich důvěru a nenápadně je zlikvidovat. Také jsem dostal za úkol manipulovat s vámi tak,aby jste si mysleli že myšlenky aspergerů jsou takové jaké nejsou,což je také důvodem proč jsem si založil tento blog.
Naše organizace má dlouhodobé cíle odstranit všechno co je jen trochu „jiné“ ze společnosti a vytvořit jediné geneticky naprosto stejné lidstvo,které dobude všechny rasy ve vesmíru a získá nadvládu nad prostorem galaktickým. Bojte se nás,budeme noví bohové!!!

Upozornění: Po dopsání tohoto článku jedna koza z jisté farmy sežrala našemu analitykovi papír,takže musíme naši misi začít odznova. Doufám,že jste se příliš nenaštvali a budete ochotni s námi dále spolupracovat.

pondělí 30. března 2015

Hudební vkus

Zdravím
Především se moc omlouvám všem těm kdo včera čekali článek a nedočkali se ho,ale byl jsem vytížen přílišnou přípravou do školy. Očekával jsem písemku,ale pan učitel ji už po stopadesáté odložil,takže jsem se učil zbytečně ale alespoň jsem získal malou jedničku za to že jsem se nechal vyvolat. Teď už ale k dnešnímu článku,který bude překvapivě o hudbě.
Ve společnosti (nebo alespoň z mně dostupných zdrojů) často zaznívá,že autisté příliš často hudbu neposlouchají,jelikož vyvolává emoce a ty oni neradi. Ale to je omyl. Za prvé většina autistů má emoce a za druhé většina z nich poslouchá celkem normální hudbu.I když existují i vyjímky,například známý autista Marek Čtrnáct nemá rád emoce a neposlouchá ani hudbu nebo můj kamarád Vojta,který poslouchá celkem podivnou Severokorejskou hudbu. Ale nyní se už budeme věnovat mému hudebnímu vkusu,který je dá se říct celkem normální až na pár skutečností.
První takovou skutečností je,že většina neurotypiků s oblibou písničky střídá a poslouchání jedné pořád dokola je štve a unavuje. U mě(a u většiny autistů možná taky) je to přesně naopak. Když mě jedna písnička zaujme dokážu ji poslouchat pořád dokola tak dlouho dokud mě neomrzí. Naopak pokud někdo ihned po ní přepne na jinou písničku dokážu být dosti nervózní.
Další takovou skutečností je fakt,že se mi nelíbí vždy jedna kapela a od ní všechny písničky. Ale hodně často se mi stává,že se mi zalíbí jedna písnička a od dané kapely,která ji nazpívala už žádné další nebo jen několik. Většina lidí to má tak,že poslouchá vždy dvě až tři(nebo i víc) kapel a od nich drtivou většinu nebo všechny písničky. Což o mně ale neplatí.
A nyní se již dostaneme k tomu,které písničky a které kapely mám nejraději. Nutno podotknout,že většinu kapel od kterých poslouchám třeba jen jednu či dvě písničky vůbec neznám a vyhledávat si informace o nich nepotřebuji,protože mě především nezajímá ta kapela,ale především ta písnička.
Nejvíce písniček poslouchám od známé České skupiny Kabát. Jmenovitě to jsou-Láďa,Pohoda,Burlaci,Buldozrem,Dole v Dole,Malá Dáma,Na Sever,Corrida,V pekle sudy válej,Colorado a Stará Lou. Od Linkin Parku poslouchám tři songy a to New divide,What i,ve done a Num. Taktéž tři songy poslouchám od skupiny Rammstein-Benzin,Amerika a Rosenrot. Dále jsou tu songy od zcela neznámých skupin jako například Avegned Sevenfold od nichž poslouchám song Afterlife. Od Green Day poslouchám song Boulevard of Broken Dreams,od Three days Grace písničku The Good Life. Od Airbourne poslouchám song Runnin Wild a od Johnossi The Execution Song. A mohl bych pokračovat dále,v minulosti jsem taktéž poslouchal mnoho jiných songů,které jsem již oželel. Klidně napište do komntářů kterou hudbu máte rádi,velice rád se s vámi podělím o vaše názory. A ještě jedna věc na závěr...opovrhuji Justinem Bieberem,mýmy ústy často přezdívaném jako Justin Buzerant. To je vše.

sobota 28. března 2015

Vyhaslé touhy mého "kreativního" mozku

Číst jsem uměl v podstatě již od pěti let. A právě od tohoto věku,kdy jsem přečetl svou první knížku jsem zatoužil stát se spisovatelem. Čtení a psaní knih se téměř okamžitě stalo mým typicky Aspergerovským zájmem a začal jsem nejen neuvěřitelnou rychlostí louskat knihu za knihou,ale i psát pahýl za pahýlem a pohřbívat nápad za nápadem. Chtěl jsem se stát spisovatelem a jednou publikovat svou vlastní knížku,ale dnes vím,že se mi to nejspíš nikdy nepovede a důvodů proto je hned několik.
Už když jsem s psaním začínal,jsem se vyznačoval velkou nestálostí. Jednou mi přišel do hlavy naprosto geniální příběh,který se mě několik týdnů držel,napsal jsem dvacet stránek z celé knihy a ejhle-nadšení pro příběh bylo fuč. A tak to šlo vždycky pořád dokola-dostanu nápad,napíši pár stránek a ten nápad mi najednou přijde děsně hloupý(nebo zažitý,přesycený,dosaďte si co chcete)a najednou už mě pokračovat v příběhu vůbec nebaví(a to v drtivé většině případů sotva začal). Staly se i případy,že stávající příběh nedopsal z důvodu,že by mě omrzel nápad,ale proto že jsem najednou zničeho nic dostal nápad jiný a měl nutkavou potřebu zpracovat právě jeho.
Po nějaké době jsem zjistil,že moje příběhy slohově ani pravopisně za moc nestojí a při psaní dalších jsem si již začal dávat pozor na harmonogram a rytmus každé věty. Což se nakonec ukázalo jako zlom,protože se mi stávalo mnoho případů kdy jsem se snažil věty formulovat tak „správně“ jak to jen šlo a skoro žádný způsob formulace mi nevyhovoval. (Nebo jsem si myslel,že by nevyhovoval případnému čtenáři). To udělalo z psaní příběhů dost nudnou a otravnou činnost,protože mě nebavilo věčně po sobě přepisovat a upravovat věty. Tak jsem psaní příběhů na nějakou dobu nechal,protože se mi na povrch začal drát zájem nový a tím byly počítačové hry,tedy přesněji jejich tvorba.
Byla to úplně nová možnost jak zpracovat svoje nápady na příběhy a zároveň v dnešní době populárnější,takže jsem měl šanci na to,že by moje příběhy někoho oslovili. Prvně jsem se věnoval spíše jednodušším hrám,které se daly vytvořit i bez programování,později jsem však měl v plánu naučit se programovat a vyvíjet složitější hry. Bohužel i tady se promítla do mé tvorby značná nestálost v nápadech. Sotva co jsem začal s tvorbou jedné hry a měl jsem hotové úvodní menu,přišla potřeba začít s další hrou,tentokrát založenou na jiném příběhu. A tak to šlo opět pořád dokola a dokola a nejen,že jsem se z oblasti vývoje her nenaučil absolutně nic,ale opět se mi podařilo zaplnit svůj harddisk nepoužitelnýmy pahýly v podobě sotva rozdělaných projektů.
Po nějakém roce mě zájem o vývoj her a celkově IT přešel a začal jsem se opět věnovat psaní příběhů. Zjistil jsem totiž,že existuje něco jako literární server,což je místo kde bych potencionálně při troše stěstí mohl získat nějaké čtenáře. Ze začátku jsem opět ve svých dílech dělal školácké chyby,za což jsem si vysloužil pořádnou kritiku ale postupně jsem se právě díky ní začal zlepšovat ,moje díla si několik čtenářů získala a mě se konečně podařilo dopsat alespoň několik kratších příběhů.
Nicméně jsem si usmyslel(to bych ani nebyl já),že můžu přejít k delším románům a že se mi moje předešlé střídání nápadů nevrátí. Byl to omyl. První román,který obsahoval na mé poměry celkem originální nápad(Mezi lidmi existují jedinci,kteří mají jisté nadpřirozené schopnosti a lidé o nich nevědí. Říkají si dionti a vedou mezi sebou tajnou válku,ve které se přou dvě strany z nichž jedna usiluje o mír s lidmi a druhá je chce zničit)dosáhl nakonec počtu sedmi kapitol,než mě jeho psaní přešlo. Další romány,které se řadily vyloženě mezi sci-fi skončily na dvacátépáté stránce a moje další pokusy sepsat nějaké velké dílo skončily vyloženým neúspěchem. A já si začal říkat-co teď? Tak rád bych něco sepsal,vždyť mám tolik nápadů,ale jakmile sednu k počítači a mám něco psát tak se mi najednou všechny z hlavy vytratí! Došlo to dokonce do tákového stádia,že se mi v noci při usínání honily hlavou řádky,ba dokonce celé kapitoly mého budoucího románu a ráno jakmile jsem otevřel Word,byl jsem rád že dám dohromady kloudnou větu. Čili odborně řečeno-začal jsem procházet spisovatelskou krizí i když by se tak tomu ani v mém případě říkat nedalo jelikož se určitě nemůžu nazývat spisovatelem.
Několik měsíců poté co mě tento zájem podruhé přešel jsem se rozhodl,že začnu psát blog,protože psát jednoduché a krátké články pro mě nepředstavuje absolutně žádný problém a navíc mě(stejně jako předtím)napadala spousta témat o nichž bych mohl psát. Tady mám tu výhodu,že když mě bude žrát jedna myšlenka stačí když o ní napíšu krátký článek a když jí vystřídá druhá můžu napsat další krátký článek nezávisle na ní. Třeba se jednou k psaní příběhů nebo vývoji her vrátím,nechci se toho úplně vzdát,ale musím nejdřív přejít do rytmu. A jelikož tento článek se mi psal poměrně hladce a dokonce mě jeho psaní poměrně dost bavilo jistá jiskřička kreativity do budocna tu pořád zůstává.

sobota 21. března 2015

Je imigrace opravdu nutná?

Když se v dnešní době zeptáte politiků jak chtějí řešit stagnaci počtu obyvatel a stárnutí populace obvykle se vám dostane jedné odpovědi-imigrací. Otázkou je,zda je toto skutečně to správné řešení a nebo naopak cesta do pekla. Já osobně se přikláním k té druhé možnosti a nyní vysvětlím proč.
Ačkoliv jsem nikdy nebyl v Západní Evropě(pokud nepočítám krátký průjezd Rakouskem během cesty do Chorvatska) dostaly se ke mně zprávy o naprosto šokující věci-pomalu ale jistě se tam začíná dostávat k moci islám,který tam přivezli imigranti.
Mnoho obyvatel ČR o téhle skutečnosti nemá stále ani tušení a naivně si myslí,že Německo je stále Německem,stejně tak jako Česko je stále Českem(nebo například Francie stále Francií,či Anglie stále Anglii) ale není tomu tak. Tyto země se totiž pomalu začínají měnit na země typu Saúdské Arábie nebo Kuvajtu. Může za to zejména imigrace a také skutečnost,že imigranti nejen z těchto zemí,ale i z jiných kde převládá islám mají vyšší porodnost než rodilí Evropané. Například zatímco podle oficiálních statistik muslimové v Německu tvoří asi 4% obyvatel(to se nemusí zdát jako tak vysoké procento,ale když si vezmete v jak malém počtu dokáží muslimové dělat problémy,dojdete k závěru,že musejí představovat velkou hrozbu),9,1% novorozenců v Německu má muslimské rodiče. To znamená,že muslimové mají více než dvakrát vyšší porodnost než etničtí Němci a když k tomu přičteme neustálé přistěhovalectví a úbytek Němců,dojdeme ke skutečnosti že do 10 let mohou svůj podíl na populaci zdvojnásobit. Což je strašlivá skutečnost a jak si můžeme vyvodit,přinese s sebou úpadek původního Evropského práva a postupné nastolení práva Šaría.
Já osobně nechci aby se něco takového rozšířilo i do naší země,protože jsem si již zvykl na Evropský způsob života,mám Evropské smyšlení a především nechci aby ženy měly pomalu méně práv než zvířata,jak je tomu v islámských zemích. V podstatě tuto situaci lze srovnat s tím,že vám někdo přijede do domu,vy ho tam nechcete,ale obecní úřad vám ho prostě přidělí. Tento člověk vám pak začne ničit domov,určovat si pravidla,nárokovat si výchovu vaší rodiny,podle té „správné víry“. Pokud se proti němu pokusíte něco podniknout a on podá na vás trestní oznámení že mu ubližujete, úřady se ho samozřejmě zastanou a potrestán opět budete vy atd. Atd. Až nakonec jednou přijde s tím,že ten dům je jeho a vy se máte okamžitě vystěhovat. A přesně to se dnes děje v Západní Evropě,akorát v mnohem větším měřítku než jsem zde popsal. Jestli totéž dovolíme v naší zemi záleží jen na nás,a především na tom jak moc budeme schopni odporovat politikům,kteří to budou chtít prosadit. Proto moje odpověď na otázku,kterou jsem položil nadpisem tohoto blogu zní-ne,imigrace určitě není nutná. A když už musí být,tak alespoň ze zemí,které jsou nám kulturně blízké.

pátek 20. března 2015

Přežití v lidském světě

Kdo z vás by čekal z nadpisu článek o tom jaký je svět peklo a jak je těžké se denně vypořádávat s lidmi okolo bude zklamán. Tento článek bude o něčem co by jste na tomto blogu určitě nečekali. Jak jistě víte my aspergeři zaostáváme především v oblasti sociální,emoční a komunikativní. No a já si dovolím tu udělat reklamu jednomu pořadu,který právě na těchto věcech stojí. Myslím totiž,že i pro nás aspegery by mohl být přínosem v tom,že by jsme poznali stinnou stránku NT,jak spolu běžně komunikují,jak moc jsou schopní podrazů a tak podobně. Neznám pořad,který by mohl po sociální stránce přinést více možností učení se sociálním dovednostem než právě Survivor.
O co přesně jde-jde o Americkou reality show(i když má mnoho zahraničních verzí,včetně České která není příliš povedená) kde se vysadí 16 trosečníků(nebo 18 či 20 v závislosti na řadě) na pustém ostrově. Jsou rozděleni do dvou kmenů(nebo do tří či čtyř v závislosti na řadě) a soupeří spolu o vodu,jídlo,přístřesešk a v neposlední řadě o imunitu,která vítěznému kmeni zajištuje,že nepůjde na kmenovou radu. Kmen který výzvu o imunitu prohraje jde na kmenovou radu,kde se hlasováním zbaví jednoho svého člena a pošle ho domů. Tady jde právě o kámen úrazu-díky kmenovým radám se v této hře řeší mnoho situací v nichž velmi často sociálně selhávají i lidé,kteří mají do Aspergera daleko. Dá se říct,že to do jisté míry závisí i na tom jak jsou jednotliví soutěžící schopni přizpůsobit se drsným podmínkám v nichž mnohdy selhávají i ti jinak nejzdatnější a nejzkušenější. Jakmile počet hráčů klesne na 10,kmeny se spojí a všechny výzvy se stávají individuální. Tady je oproti kmenové fázi již ten rozdíl,že až na prvního vyloučeného po tomto spojení všichni ostatní neodcházejí domů ale stávají se členy poroty,která jakmile zbydou poslední 2 hráči(finalisté) vybere vítěze. Obvykle hlasuje podle jeho chování ve hře(jestli lhal,podrážel nebo hrál čestně či se jen vezl na zádech někoho). Vítěz nakonec vyhraje milion dolarů a titul poslední přeživší.
Čím může být pro Aspergera sledování této soutěže přínosné? Jde přímo o bránu do světa,který je pro něho tak neznámí. Může pozorovat chování různých lidí v různých situacích nenápadně aniž by mohl být nařčen ze zírání. A pokud vím tak jiný způsob učení se sociálním dovednostem,než pozorování lidí při jejich uplatňování neexistuje. Můj známý,který chodil do APLY mi říkal,že samotná asociace doporučuje sledování seriálů a reality show jako jejich výuku. A jistě víte,že sledovám Ulice či Ordinace toho moc nezískáte,poněvadž jde o seriály(alespoň z mého hlediska) vyloženě odpadové. Proto dopručuji zejména tento pořad,jelikož já sám jsem se díky němu již mnoho věcí naučil. Více o něm najdete zde:
Prvních 22 řad najdete v Češtině,jelikož je již odvysílala Prima Cool. Kdyby vás show hodně zaujala a chtěli jste si pustit zbytek,můžete si ji stáhnout z diskuzního fóra výše uvedené stránky v angličtině. Pokud tento germánský jazyk neovládáte,můžete si taktéž na této stránce stáhnout titulky.

sobota 14. března 2015

Proč je dnešní mládež tak zkažená?


Jedním z moha důvodů,proč se odlišuji od svých vrstevníků je,že oni jsou svým způsobem zkažení. Proč tomu tak je se dá vysvětlit mnoha způsoby. Ten první je,že se jim rodiče dostatečně nevěnují,nebo je dokonce rozmazlují. I to je možnost. Když jsem chodil na základní školu,potkal jsem se s klukem,který byl o tři ročníky níž a dal by se jednoduše dal nazvat slovním spojením „rozmazlený fracek“. Byl arogantní,drzý,povýšený,rád se vytahoval a provokoval. Měl o sobě dosti vysoké mínění a nezapomínal to dávat každému najevo. A důvod proč tomu tak jsem se doslechl čirou náhodou z úst jedné spolužačky a později mi to potvrdil i jeden kamarád- má strašně hodnou maminku.
I přesto,že na vysvědčení domů pravidelně nosí čtverky (a nedivil bych se kdyby propadal),mu jeho matka pravidelně kupuje velmi drahé dárky za vysvědčení,sladkosti a různé všemožné hračky o kterých všichni ostatní sní dlouhá léta,než jim rodiče dovolí si je koupit,on měl prakticky automaticky. I přesto to však není jediný vliv,který za jeho zkaženou povahou stojí-hodný rodič,který mu dovolí prakticky všechno to jen umocňuje. Tím nejhlavnějším vlivem,který má na svědomí ty tuny nevděčných spratků je vliv obchodních korporací.
Ano bude to znít šíleně,ale právě obchodní korporace v tom hrají největší roli. Jde jim totiž jen o zisk,bez ohledu na to aby se zajímali o práva spotřebitele. A tak děti již od mala krmí různými reklamami a obchodními triky,kterým malé dítě,které ještě není schopno kritického myšlení,velmi snadno podlehne. A to si pak přenáší do puberty i do dospělosti. Musí neustále jít v souladu s módními trendy,musí mít každého půl roku nový mobil,každou chvíli novou řasenku, každou chvíli nové Play Station a tak dále. Pokud se náhodou objeví jedinec,který této nákupní horečce nepodlehne bude brzy vystaven ve škole šikaně a kvůli nátlaku své vrstevnické společnosti tomu podlehne taky a je dokonáno. Stačí si poslechnout dnešní dvanácti až patnáctileté slečny jak se zatváří,když se dozví o někom „že ještě nemá fb“,nebo „že nemá ještě nejnovější super chytrý telefon“ a podobně. Za tím stojí zejména kapitalismus a snaha velkých nadnárodních korporací vydělat. Do samotných extrémů se to už podařilo dohnat v USA. Tam je mládež tak zkažená a všeobecně trpí značnými zdravotními problémy-zejména obezitou. (jak jinak než kvůli navštěvování McDonaldu) a její povaha,je až tak krutá že oproti tomu jsou ti naši mladí úplní břídilové. Kapitalismus naučil lidi nevážit si hodnot a zajímat se jen o peníze a na té dnešní mládeži,mezi níž patřím věkově i já,to jde vidět přímo ukázkově. Otázkou je jestli to skutečně znamená negativní budoucnost. Já bych to celkově zas až tak černě neviděl-řada lidí,především ti inteligentnější,dostane v dospělosti rozum a přestane se zajímat o kraviny, i když je možné že jde jen o moji touhu. Stejně tak je možné,že průměrný Český teenager z té nákupní horečky nikdy nevyroste,stejně tak jako průmerný Asperger nikdy nevyroste ze svého Aspergerství. Člověk nikdy neví. Věřím,že toto bude jednou také diagnostikováno jako nemoc. Lidé,kteří jsou považováni za zdravé,budou taky jednou nemocní až se najde diagnóza a odborná pomoc na všechny lidské problémy. Neexistuje totiž žádný člověk,který by byl dokonalý a neměl žádné problémy.

neděle 8. března 2015

Nový blog

Zdravím všechny čtenáře,kteří na tuto stránku narazili náhodou či se na ni dostali pomocí nějakého odkazu.  Já jsem 16 letý kluk s  Aspergerovým  syndromem a rozhodl jsem se psát blog na kterém budu uvěřejňovat různé úvahy a rozumy,které mě zrovna napadnou. Tento článek je takové menší uvedení do toho o čem hodlám psát a taková ta startovní plocha celého blogu.  Asi nejdůležitější oznámení je ,že tady neuvidíte nic ohledně Aspergerova syndromu. Na toto téma již lze nalézt poměrně dost blogů s autory,kteří mají mnohem více zkušeností než já a tak si myslím,že by bylo zbytečné se pokoušet prorazit na trhu s tak obrovskou konkurencí. Druhá věc je,že názory,které zde budu prezentovat se nemusí nutně shodovat s názory a postoji ostatních aspergerů a proto je důležité nepovažovat je automaticky za názory podstatné části populace na spektru. Jak jistě víte,autistické spektrum je velmi rozmanité a zdaleka ne všichni autisté jsou stejní. Je tedy možné,že úvahy a názory psané na tomto blogu se budou od většiny aspergerů lišit což musíte v každém případě respektovat. Dále bych rád upozornil především učitele Českého jazyka,že můžu velice snadno udělat v jakémkoliv textu jazykovou chybu(zejména v čárkách je poměrně často dělám) a tak berte případné rezervy v mém pravopise trochu s rezervou(budu se snažit chyby nedělat). Další věc jsou pravidla-především nechci v komentářích žádné vulgární vyjadřování,osobní napadání,napadání osob s AS a tak podobně. Zakázána je zejména rediagnostika na dálku. Vím,že na internetu se najde spousta lidí,co jsou schopní člověka na základě jakéhokoliv příspěvku  rediagnostikovat(a přitom nikdy toho daného člověka osobně nepoznali),takže učiňuji preventivní opatření pro případ,že by se někdo o to pokoušel i v mém případě. Mám odborníkem stanovenou diagnózu,takže jakýkoliv komentář ve kterém by bylo zmíněno že aspergerův syndrom nemám či nebudu mít,budu ignorovat a kdy by se to opakovalo začnu komentáře mazat a danému provinilci zakážu komentovat. Toť vše o té méně příjemné části a nyní už ta příjemnější část-o čem tento blog bude. Především budu mít různé úvahy na různá témata,většinou z oblasti mých zájmů,případně však ohledně aktuálního dění,nebo toho co mě prostě zaujme. Články se budu snažit vydávat co nejčastěji,ovšem netuším jak to vzhledem ke svým školním povinnostem budu stíhat,takže je možné že tu sem tam nějaká ta delší prodleva objeví. V případě,že by vás můj blog zaujal,máte možnost mě kontaktovat přes Facebook  Mistr Teoretik a nebo na e-mail killerdrtic@gmail.com.  Budu se těšit na jakoukoliv pochvalu a kritiku.