Dnes tu vytáhnu trochu kontroverzní
téma,které se poměrně dost týká Aspergerova syndromu,takže tím
,dá se říct, poruším zásadu tohoto blogu,že o AS tu psát
nebudu,ale myslím že čím víc článků na tohle téma,tím líp.
Když obvykle přijdete za průměrným
člověkem (například dost často zmińovaným v různých
souvislostech Frantou Vomáčkou)a zeptáte se ho co si myslí o
autismu odpoví vám: „Kurňa dejte mi pokoj. Já mám svých
starostí dost, natož se tak ještě starat o postižený.“
OK. Nad touto odpovědí můžeme ještě
přimhouřit oko,pokud se skutečně jedná o Frantu Vomáčku,který
žádného člověka s AS nebo Autismem nezná, čili jim svým
pohledem na věc nemůže uškodit. Ovšem pokud se předsudkami,které
ve společnosti panují o AS či autismu panují,řídí člověk
který nějakého AS zná,už je to problém. Tomu člověku to může
velmi ublížit.
Nyní trochu odbočíme od PAS a
podíváme se do historie. Jak jistě víte,autisté jakožto
„menšina“ se ve společnosti objevili před nedávnem. Podívejme
jak se vyvíjela schopnost společnosti přijmout jiné jinakosti v
minulosti.
Například homosexualita je lidstvu
známá od jakživa. Ve starověkých říších byla
tolerována,nicméně ve středověku se s rostoucím vlivem
křesťanství začaly homosexuální svazky postupně odsuzovat.
Středověké zákony homosexualitu odsuzovaly a dodnes je trestná v
mnoha silně nábožensky konzervativních zemích. (Zejména těch s
převládajícím islámem). Zhruba od 3.čtvrtiny 19.století až do
3.čtvrtiny století 20. (tedy plus mínus sto let) se k ní
přistupovalo jako k duševní poruše. Teprve až v semdesátých
letech se začalo od tohoto stanoviska upouštět a to po mnoha
četných protestech. (přesněji v roce 1973 byla homosexualita
vypuštěna z diagnostického manuálu DSM-II). V západním světě
jsou již dnes homosexuálové chápani a tolerováni,nicméně svá
práva si museli vybojovat. U nás i v jiných zemích se však
dodnes najdou lidé,kteří homosexualitu kritizují a sní o návratu
do doby,kdy byli pravidelně zavíráni do psychiatrických léčeben.
Stejně tak to je a autismem.
Pochybuji,že společnost bude na autisty pohlížet lépe pokud si
svá práva nedokážou vybojovat. Jak již jsem znímil výše,jde o
poměrně mladou a teprve před nedávnem objevenou odlišnost a jak
je lidským zvykem,na odlišnosti které neznají se vždyy budou
dívat skrz prsty. O autismu navíc nemá úplné informace ani
odborná veřejnost (psycholové,psychiatři) kteří samozřejmě
svými postoji šírení mýtů pouze podporují. Proto nevidím
jinou možnost než věnovat maximální úsilí osvětovým
kampaním,které pomůžou široké veřejnosti pochopit autismus
takový jaký je a přijmout ho. Ovšem stejně jako v případě
homosexuality platí,že úplně všechny se nám nikdy přesvědčit
nepodaří,protože Frantů Vomáčků bude vždy na světě stále
dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat